Historie ADK: od 1994

Krátká exkurze do historie debatního programu v ČR (od roku 1994)

Středoškolské debatní soutěže

Debatní pohár

Historie této soutěže je velmi prostá a přehledná. V době, kdy o postupujících do finále soutěže “Debatní liga” rozhodovaly asi tak dvě debaty regionálního kola přišel kolega Gedra (tehdy gymnázium v Mladé Boleslavi) s připomínkou, že jeho týmy, ačkoliv velmi aktivní, se do finále nedostaly. Jeho připomínka dala vzniknout nápadu vytvořit novou soutěž (neboť do tehdejšího modelu DL se nový princip nehodil), kde by se oceňovalo množství debatovaných debat. Na setkání trenérů a rozhodčích v Lázních Bohdaneč se vymyslel způsob bodování (autorem přijatého návrhu byl tuším Jirka Novák ze Švédska) a ve školním roce 1997/98 byl zahájen 1. ročník soutěže Debatní pohár. Od samotného počátku měla soutěž velký úspěch, počet debatovaných debat se mnohonásobně zvýšil, poprvé byly bodově ceněny i prohrávající týmy, nezdravá upřílišněná soutěživost je zde omezena na minimum. Soutěž probíhá po celý školní rok, zapojit se může kdokoliv kdykoliv, do celostátní tabulky se započítávají všechny regionální debaty na celém území ČR. Na závěr (dnes již tradičně poslední víkend před prázdninami) se týmy s nejvyšším počtem získaných bodů (nezaměňovat s “nejlepší týmy", právě v tomto rozdílu spočívá podstata DP!) sejdou k pohodovému lážo plážo turnaji. (Je nanejvýš důležité, aby v místě konání finálového turnaje byl les s borůvkami a voda ke koupání.)

První ročník měl finále v Lošticích u Olomouce, druhý potom v chatě Mostař u Frýdku-Místku. Vítěz tradičně získává “Debatní pohár” – což je pohár zmrzlinový. A protože principem této soutěže není vítězit ale zúčastnit se, tak zmrzlinový pohár pro jistotu získávají všichni přítomní. Na finále prvního ročníku bylo pozváno pět nejlépe umístěných týmů v každé větvi soutěže (české i anglické), na finále druhého ročníku již jen první dva týmy (nebyly peníze). Velmi se osvědčilo konat současně s finále DP školení rozhodčích-maturantů.

V průběhu času se soutěž prakticky nezměnila. Od třetího ročníku jsou uznávány i internetové debaty. Protože ve šk. roce 2000/2001 soutěž DP sloužila i jako kvalifikační kritérium pro soutěž DL, jsou od třetího ročníku bodově zvýhodněny ty týmy, které si hledají oponenty v jiných klubech.

Třetí ročník, pokud se pamatuji, byl také soutěže v její tehdejší podobě ročníkem posledním. Od školního roku 2001/2002 se soutěž zrušila a namísto ní, na stejných principech, zavedly tři jiné soutěže: "Podzimní pohár", "Zimní pohár" a "Jarní pohár". Dále jsou bodově zvýhodněny debaty meziklubové, od šk. roku 2002/03 též debaty na "oficiální táma". Po fiasku "Jarního poháru" v roce 2002 byla tato soutěž zrušena a zůstávají tak jen dva poháry. Představa je v současnosti (=červenec 2004) taková, že "oficiální" soutěžení skončí vždy s finále Debatní ligy. Poté chceme konat školení, valné hromady a neoficiální klání (tradiční společný turnaj se Slováky, tradiční letní lážo-plážo turnaj...)

V roce 2000 se přišlo na to, že finále je v rámci DP tak trochu nesystémové. Finálový turnaj byl zrušen (vítězem se napříště stává tým, který v daném "Pohárovém období" získal nejvíce bodů). Akce byla nahrazena (tuším v témže roce) veleúspěšnou akcí "S úsměvem do debatní sezóny", která se koná v září.

Debatní liga

Prodělala od roku 1995 poměrně komplikovaný vývoj. Jedno měly všechny ročníky společné – debatovalo se na celostátně vyhlášené teze. Zde je stručný nástin organizace jednotlivých ročníků:

1994/1995 (0. ročník): konala se, pokud vím, jediná propagační debata. Za tu ovšem vítězové získali horská kola, což společně s odměnou pro vítěze I. ročníku DL v angličtině - výletem do Austrálie vedlo k tomu, že jsme se rozhodli důsledně za vítězství v soutěži nedávat žádné ceny.

1995/1996 (I. ročník): bylo nutno se zaregistrovat, registrované kluby byly rozděleny do skupin podle regionů (klíč rozdělení neznám). V každém regionu uspořádal dobrovolný organizátor (tuším, že po předchozí domluvě s Markétou) jeden turnaj. V rámci tohoto turnaje debatoval každý tým 2x-3x. Vítězové postoupili do semifinále. Semifinále se zúčastnilo, pokud si pamatuji, 8 týmů v každé větvi soutěže. Semifinále mělo formu turnaje – v angličtině (Olomouc) se střetl každý s každým, v češtině (Brno) po dvou či třech debatách základního kola následovalo play off k.o. systémem. První dva týmy v obou větvích postoupily do finále. Vítěz finále se stal vítězem ročníku.

Základní nedostatky: soutěž uzavřená na základě předchozí registrace, minimum debat (o nějakém dlouhodobém výchovném a vzdělávacím působení nemohlo být ani řeči), upřílišněná soutěživost, výsledek jedné finálové debaty určil vítěze.

1996/1997 (II. ročník): Novinka! Soutěže rozhodují akreditovaní rozhodčí! Na základě povinné předchozí registrace týmy rozděleny na množství regionálních skupin (tuším tak 16) tak, aby v každém byly ideálně 4 týmy. Tyto se střetly na regionálních turnajích systémem každý s každým. Vždy dva nejlepší týmy postoupily do druhého kola. Ve druhém kole se střetly postupující týmy ze sousedních regionů. Třetí kolo (semifinále) totéž. Z původních regionů tak nakonec vznikly regiony Čechy a Morava. Složitým systémem oprav a repasáží se do třetího kola mohly dostat i týmy, které byly v prvním či druhém kole vyřazeny. Po třetím kole postoupilo 6 týmů do celostátního finále. Finále anglické proběhlo v Olomouci – každý s každým, vítěz se stal vítězem ročníku. Finále české v Karlových Varech, zde se ve dvou základních skupinách debatovalo každý s každým, vítězové skupin se střetli ve finálové debatě.

Všechny soutěže organizovali dobrovolní organizátoři.

Nedostatky: příliš komplikované! Příliš mnoho dobrovolných organizátorů – když se některý nezhostil své úlohy se ctí a soutěž v daném termínu nezorganizoval (kdo bude organizátorem záleželo na domluvě trenérů dané skupiny) trpěly ostatní kluby a studenti. Snaha věc “zachránit” vedla k situaci, kdy v Olomouci se vpředvečer finále konalo druhé kolo “středočeské” (!) skupiny, semifinále a následně finále. Do debatní historie vešla otázka jedné z trenérek: “Tak je toto finále nebo to není finále?” Tím si ovšem nebyl jist ani organizátor. Svým dotazem tak paní kolegyně zachránila soutěž.

Dále soutěž trpěla citelným nedostatkem rozhodčích. Soutěž uzavřená na základě přihlášek.

1997/1998 (III. ročník): zásadní změna. Není třeba registrace na začátku školního roku, soutěž otevřena všem zájemcům. Organizují se tři (?) celostátní víkendové turnaje odděleně pro českou i anglickou větev. Výsledky se načítají. Druhý a třetí den třetího (nebo to byl čtvrtý ?) turnaje se k.o. systémem osm nejlepších týmů střetlo ve vyřazovacím play off. Dva nejlepší týmy postupují do finále (Praha). Vítěz finálové debaty se stává vítězem ročníku.

Nedostatky. Mnoho drobností, nicméně systém jako takový, s výjimkou play off, fungoval. Čímž si ovšem zadělal na základní problém následujícího ročníku.

V termínu 28.9.-3.10.1997 proběhl úspěšný tábor Debatní ligy ve Sloupu v Čechách. Zapsal se do paměti například natáčení divokých videonahrávek a hrou Na Trifidy s neopakovatelnou atmosferou.

1998/1999 (IV. ročník): původně se měl –víceméně- opakovat model ročníku 97/98. Celostátní turnaje tohoto ročníku (97/98) si však získaly takovou popularitu, že k prvnímu turnaji v českém jazyce se (měsíc před soutěží) přihlásilo c. 430 účastníků! Noční děs organizátora, počet lůžek nasmlouván na 180. Neustálé změny v počtu přihlášených a to v řádech stovek (!). Nakonec se prvního turnaje zúčastnilo 240 lidí. Běs megalomanie. Vysvobození v pravou chvíli přišlo v podobě fatální rozpočtové chyby organizátorů – došly peníze. Ročník pokračoval tak, že byla vyhlášena kvalifikace o postup na celostátní turnaje. Za kvalifikační kritérium byl přijat počet bodů získaných v daném období v soutěžích debatního poháru. Počet účastníků celostátních soutěží byl omezen na 22 týmů v české větvi a 12 ve větvi anglické.

Ročník byl dokončen dvěma turnaji v české i anglické větvi. Nízký počet týmů v kvalifikaci o anglickou soutěž potom vedl ke snížení počtu účastníků na 10. Nebyly peníze – účastníci si museli na náklady turnajů přispívat.

Finále soutěží se uskutečnilo až v září. Do obou finále postoupily čtyři týmy na základě výsledků na celostátních turnajích. Finále české se konalo během tří dnů dílem na školách finalistů (velký úspěch), dílem v Českém Krumlově. Finále anglické totéž, ale celé v Olomouci. Na obou finále debatuje každý s každým, vítěz miniturnaje se stává vítězem celého ročníku.

Nedostatek: některé týmy, které na 1. turnaji nedopadly nejlépe se k druhému turnaji nedostavily. Ovlivnily tím ovšem férovost soutěže.

1999/2000 (V. ročník): DL probíhala ve třech etapách: Nejdříve, od května 99 do prosince 99 probíhala kvalifikace (zúčastnilo se 70 týmů), do kvalifikace se počítaly body jako v deb. poháru. 22 nejlepších týmů bylo pozváno ke dvěma celostátním turnajům (kterých se tak účastnilo okolo 150 lidí...). Čtyři nejlépe umístěné týmy byly pozvány k celostátnímu finále. Toto velmi zdařile proběhlo ve Všenorech a hlavně v jednacím sále Senátu PČR (včetně hymny, dětského sboru, bojovníků za svobodu, několika senátorů a mnoha dalších potentátů.

V angličtině se na poslední chvíli změnil SŘ - anglicky debatující byli pozváni k účasti na čs. turnajích. Nejlepší tým po dvou turnajích se stal vítězem ročníku (neb v angličtině debatovalo jen 10 týmů každý s každým).

Turnaje organizoval koordinátor René Brinda, pokud si pamatuji neplatilo se startovné ale cestu si každý tým musel hradit.

2000/2001 (VI. ročník): změna. Bez kvalifikace, model DL ve třech etapách. Nejdříve turnaje regionálních konferencí ("Hanácká", "Valašská" "Velkomoravská", "Polabská" a "Povltavská", pamatuji se, že při výběru "jmen" RK jsme se dost nasmáli a existovaly i alternativní názvy jako "Wasrmani" a "Untrwasrmani" atp.), z nich se postupovalo (25% týmů) do "Zemských přeborů" českého a moravskoslezského, z nich do celostátního finále. Turnaje trvaly dva dny (pátek - sobota) a tuším tehdy se začalo platit startovné. Turnaje (nejen) RK organizovali regionální koordinátoři.

V angličtině byly vyhlášeny dvě regionální divize "Česká" a "Moravskoslezská". V rámci každé divize organizovali dobrovolníci tři regionální turnaje. Výsledky všech tří turnajů se načítaly. Z každé divize postoupily do celostátního finále tři nejlepší + další čtyři týmy dle výsledků (bez ohledu na divizi).

2001/2002 (VII. ročník): V DL v češtině jen kosmetická úprava: byly vyhlášeny jen tři RK ("Čechy", "Severní Morava" a "Jižní Morava"). Jinak myslím stejně jako v roce předchozím. Platí se startovné 200,- za dvoudenní turnaj.

V angličtině opět jinak. "Angličani" byli pozváni k účasti na všech pěti "českých" turnajích. Jejich výsledky se podle stanoveného klíče přepočítávaly na "DL koeficient". Týmy s nejlepším koeficientem + při splnění podmínky, že oddebatovaly na těchto turnajích ne méně, než 6 debat postoupily do finále.

2002/2003 (VIII. ročník): DL v češtině se nám, zdá se, dočasně stabilizovala. Jediná, zato výrazná změna oproti předchozímu ročníku je v akcentu na "socializační" rozměr turnajů - turnaje jsou třídenní (peníze za dopravu tak přinášejí větší efekt), organizátoři (regionální koordinátoři) se aktivně a úspěšně snaží nabízet organizovaný večerní program. Snahou je dále dostat turnaje z měst do obcí a Výstrkovů, kde budeme sami pro sebe. Platí se startovné 200 za třídenní turnaj.

V angličtině skoro stejně jako v roce 01/02, drobná úprava je v tom, že "angličanům" se otevřely jen tři turnaje. Tyto se nazývají "English Scoring Tournaments". Malinko se změnil princip losování turnajů, zásadně se změnil přístup: anglické debatování není viděno jako "přívažek" českého turnaje ale má v rámci turnaje zcela suverénní postavení.
2003/2004 (IX. ročník): výrazná změna. Vynalezen princip "black boxu" který umožňuje nemožné, totiž srovnávat nesrovnatelné - tedy výkony týmů, které se nikdy nestřetly. Týmy na základě svých výsledků získávaly koeficienty své výkonnosti (á la tenisové ATP či výkonnostní třídy v judo). Koordinátoři ADK organizovali čtyři celostátní turnaje - těchto se mohl zúčastnit kdokoliv. K postupu do osmičlenného (čs. program) resp. šestičlenného finále (angl. program) bylo třeba mít na turnajích DL "oddebatováno" neméně, než 6 soutěžních debat. O postupujících rozhodl jejich výsledkový koeficient. Poprvé od roku 97/98 jsme se vrátili ke "grand finále" - proběhl finálový turnaj, z něj se postupovalo do semifinále, vítězové smf se střetli v "grand finále". Po tomto nefalšované slzy štěstí i smutku.

Nebylo moc peněz - s výjimkou třídenního finále se organizovaly jen dvojdenní (pátek a sobota) turnaje, což byl asi i největší nedostatek ročníku. Za dvojdenní turnaje se platilo startovné 200,- O stravování se každý staral sám - resp. za příplatek cca 120,- zajistil pořadatel.

2004/2005 (X. ročník) : Model "black boxu" se velmi osvědčil. Ročník by měl probíhat stejně jako vloni, s tím rozdílem (zdá se, že je o něco více peněz), že turnaje budou opět třídenní. Startovné bude 300,- a organizátor poskytne ubytování a stravování zdarma. Domluva je, že organizátoři budou přísnější na dodržování termínů přihlášek. Stanovena jasná pravidla pro přihlašování (záloha startovného předem, dražší "dodatečné" přihlášky)i odhlašování (storna).

Debatní soutěže pro děti do 15 let

(formát "Dětská debatníliga" a individuální soutěž "Za svým slovem si stojím")
Ve srovnání s programem středo- či vysokoškolským má dětský program kratšího trvání. Nápad nabídnout nesporný vzdělávací přínos debatování i menším dětem (do 15 let) a dětem s menší motivací (ZvŠ) zazněl na zasedání Představenstva ADK v květnu 2000 v Kolíně.

Zadání představenstva se NTT postavilo čelem a během léta 2000 byl vynalezen a formulován zbrusu nový formát "DDL", pro soutěž "ZSSSS" potom sloužila za vzor pravidla v zahraničí vcelku běžných individuálních soutěží. Tato jsme poupravili a soutěž "ZSSSS" byla na světě.

V průběhu školního roku 2000/01 se poměrně mocně školilo a novinka se šířila (Brno, Ostrava, Jablonec, Prostějov, Přerov...). Výsledek co do počtu účastníků byl nevalný. Na jaře 2001 se nicméně konalo první finále soutěže DDL (v Přerově). Soutěž ZSSS probíhala spíše v rámci česko-romských turnajů resp. finále DDL (v roce 2002). Pro soutěže v letech 2001-02 však platilo, že do "finále" nastoupil prakticky každý, kdo se přihlásil a byl fyzicky na místě. Což ale neznamená, že se nezvyšovala úrověň. Na finále jarní soutěže 2002 se již účastníci pečlivě připravovali a bylo to vidět! Kvalita prezentací se dále zvyšovala - finále Podzimní soutěže 2002. Zmíněné finále bylo zároveň prvním, kam se již nedostal "kdekdo" ale jen postoupivší ze školních kol. Poprvé se podařilo obsadit tři ze čtyř kategorií (A,B,D). Na začátku roku 2003 nicméně zůstávají jak soutěž DDL, tak ZSSSS v převážné (drtivé) míře záležitostí gymnázií GJŠ a GJB v Přerově.
Situace se příliš nezměnila ani na jaře 2004, kdy proběhlo finále již IV. ročníku soutěže DDL. Přeci jen se počet zapojených škol malinko šíří (nově Gy Příbor, ČaOG FM, ZŠ Trávník Přerov). Tuším od III. ročníku ročníku se soutěže dělí na Podzimní soutěž DDL a Jarní soutěž DDL, které fungují co samostatné soutěže (á la středoškolské debatní poháry) ale na konci roku se jejich výsledky (body týmů) sečtou a nejlepší týmy jsou pozvány k finále.

Vysokoškolské debatní soutěže

Na VŠ se debatuje ve formátu "Parliamentary" - v raných začátcích to byl spíše formát "American", posledních pár let jej popularitou jedoznačně převálcoval formát "British".
Historie programu se datuje zhruba do podzimu 1997, kdy se na Slovensku konal seminář parlamentní debaty vedený p. A. Dewlin-Brownem a kterého se zúčastnilo i pár čs. studentů. Začátky programu tak spadají do doby, kdy debatní program přímo spravovala nadace OSF Praha. Tato si tehdy mohla dovolit platit na část úvazku zaměstnaného koordinátora - Richarda Sittu. Jeho péčí nakonec proběhlo celkem asi 8 výborných turnajů - třeba poznamenat, že již od druhého ročníku programu, tedy od akademického roku 98/99, turnaje probíhaly jako společné, česko-slovenské.
Závažné změny programu přinesl vznik ADK a tím i notné omezení rozpočtu VŠ soutěží - studenti si museli začít akce platit a to se jim moc nelíbilo - slabší jedinci potom odpadli. Tuto změnu doprovodila rezignace koordinátora. Nápad svěřit program do rukou studentům samotným moc nezabral (byť se nadšencům Blance Munclingerové a Otovi Sedláčkovi podařilo zorganizovat nejen "standardní" turnaj ale i grandiózní mezinárodní turnaj). Systémově to ovšem nefungovalo. Na druhé straně byly položeny základy - tj. přeložena a rozšířena jednotná pravidla a standardy rozhodování a získána první generace nadšenců.

Na jednání Představenstva ADK v květnu 2000 v Kolíně (viz též vznik dětských programů!) proto rozhodnuto pořádat "oficiální" akademické mistrovství, kterého by se účastnili "oficiální" reprezentanti fakult a vyskoých škol. Organizace ať se ujmou VŠ studenti a jestli nechtějí, tak asi program nechtějí... Hned ono první mistrovství, pořádané v březnu 2001 PF a UK Praha a organizované týmem pod vedením Báry Havelkové bylo naprosto výborné - nadšení dalo mj. později vzniknout prvnímu řádnému VŠ debatnímu klubu u nás (občanské sdružení DKSAP UK Praha). Druhý šampionát - opět velmi úspěšný - proběhl na jaře 2002 na PF MU v Brně péčí Dominiky Trúchlé a Blanky Munclingerové. Třetí mistrovství se uskutečnilo na jaře 2003 v organizaci Káťi Švajcrové a UP Olomouc. Čtvrtý šampionát si na jaře 2004 vzal "na triko" Honza Špalda a PF Plzeň.
Jinak historicky možná bude zajímavé, že tyto stránky ADK měly dlouhou dobu i svoji "VŠ sekci" s poměrně podrobnou historií VŠ programu. Tyto však potkal stejný osud jako anglickou mutaci našeho webu - nikdo o informace neměl zájem a tak se link odpojil.

Nikomu nechybí.

Organizace a lidé

Dřevní historie programu, který založila Nadace Open Society Institute v New Yorku a který donátor této nadace, filantrop George Soros pod dojmem setkání s dílem a osobou Sira K.R. Poppera tomuto program kladoucí si za cíl podpořit volnou výměnu názorů a kritického myšlení v tehdejším čerstvě osvobozeném postkomunistickém bloku dedikoval, sahá do školního roku 1994/95, kdy se uskutečnilo několik významných akcí.
Program u nás založila Nadace Open Society Fund v Praze. Kdy přesně, nevím. Když jsem se však na jaře 1995 pod dojmem zážitků z Mistrovství světa v Cardiffu obrátil (mj.) na OSF s žádostí o podporu - z mého hlediska - naprosto úžasné věci, debatování, odpověděli mi, že takový program právě založili! Jisté je, že již na jaře 1995 se konalo velké (45 učitelů) seznamovací školení v Brně.

Jedinou "aktivní" pamětnicí tohoto semináře je dnes myslím paní Jarka Slavičínská z Rýmařova. Následovalo první, ukázkové "finále" nultého ročníku soutěže programu, který dostal název "Debatní liga". Toto se konalo v Brně péčí Dr. Holečka. Ještě v létě 1995 proběhly první letní debatní "tábory" v Rokytně a také první mezinárodní tábor (dnešní IDEA Youth Forum), který se konal v Tatě v Maděrsku. Z Taty - opět, pokud vím - "zůstala" dlouhodobá účastnice programu paní Jana Jedličková z Mikulova. A to již program fungoval. Z jmen, která najdeme v programu i později se setkáváme - mimo již zmíněných paní Slavičínské a Jedličkové a pana Holečka také s paní Jarkou "Čiči" Kocourkovou z Karlových Varů, paní Věrou Foretovou z Brna, Janou Dvořákovou z Českého Krumlova.

Nezávisle na této iniciativě se v únoru 1995 na 7. Mistrovství světa do Cardiffu vypravili a debatní zkušenosti sbírali studenti a pedagogové gymnázia v Olomouci-Hejčíně. Záhy se k programu přidali a od léta 95 se tak můžete setkávat s pány Richardem Sittou, Petrem Jahodou a René Brindou.

V září vyšlo nulté číslo debatního bulletinu a začal první ročník soutěží...
Aktivita byla natolik nová, že vzniklo několik koncepcí chápání smyslu a tím i praxe debatování. Byla zde představa nezávazných setkání studentů, kde se bude povídat na zadané téma, představa soutěže v rétorické prezentaci, představa debatování tak, jak je známe dnes. I v rámci těchto hlavních "proudů" vznikaly další platformy, vazby vznikaly nejen ideové ale i regionální. Trvalo několik let než se debatování ustavilo v takové podobě, jak je známe dnes. V průběhu doby byl původní program "Debatní liga" přejmenován na "Debatní program Karla Poppera" a termín "Debatní liga" se začal používat pro jednu ze soutěží programu.

Vedení programu

První "národní koordinátorkou"/pověřenou vedoucí programu "Debatní liga" byla Markéta Lukáčová. Bohužel jen nakrátko. I tak odvedla do léta 1996 ohromný kus výborné práce.Po Markétině odchodu na mateřeskou dovolenou pověřila ředitelka OSF vedením programu Alenu Frydrychovou. V lednu 1999 vznikla Asociace debatních klubů. Vznikem Asociace debatních klubů byl do funkce prezidenta ADK v lednu 1999 zvolen Pavel Markvart. V lednu 2002 prezidentem ADK zvolen René Brinda.

Koordinátoři

Někdy od ledna 1996 a března 1996 pracovali na částečný úvazek koordinátoři René Brinda (odpovědný zejména za soutěže, od šk. roku 97/98 na plný úvazek, ve funkci víceméně dosud) a Alena Frydrychová (od podzimu 96 "národní koordinátorka", do léta 1999). Okolo roku 97/98 byl na částečný úvazek zaměstnán koordinátor pro VŠ program Richard Sitta, poté, co odvedl záslužnou práci na místo někdy v roce 98 rezignoval. Okolo roku 2000 byla na 10 měsíců na částečný úvazek zaměstnána v pozici "metodičky programu" Soňa Synáčková. Od podzimu 2001 se o blaho debatování v regionech starali/starají paní Dana Růžičková (dosud) a pánové Petr Kouba (dosud) a Ivan Doležal (do školního roku 2001/2002). Od září 2002 je koordinátorem Jaroslav Volf.

Orgány

Od samého počátku programu byla snaha svěřit rozhodování o věcech debatních do rukou/mozků více lidí. Postupně se tak institucionalizoval "Poradní sbor" který v roce 1998 nahradil "Národní trenérský tým". Se vznikem ADK vznikl orgán vedení Asociace - představenstvo a kontrolní orgán: KRK. Poradnímu sboru a později NTT šéfoval koordinátor René Brinda. Oponenturu a podporu mu dlouhá léta poskytovali a za stav soutěží v dnešní podobě se tak zasloužili členové PS/NTT, zejména Blanka Munclingerová, Petr Jahoda, Richard Sitta, Pavel Markvart, Jarka Kocourková, Jarmila Dražanová, Věra Scherlingová, John Wickham, Ota Sedláček, Petr Sedláček, Lenka Gogelová, Stanislav Bendl, Jirka Novák, Petr Kouba, Milan Konrád. A že to jsou lidé zapálení, většinou jste je našli i v představenstvu ADK. V červnu 2003 došlo v rámci k drobné reorganizaci NTT: do jejího čela se postavil (byl jmenován) Petr Kouba.

Party, partičky a lidé

Kolik lidí kdy u nás nastoupilo k debatě v rámci programu KPDP asi přesně zjistit nejde. Tipnul bych si, že v roce 10. výroči založení programu to může být takových, bratru, 2 a půl tisíce. Možná ke třem. Vybrat z nich ty nezapomenutelné je asi těžké. Kdo mi bude mít za zlé, že jsem na něj zapomněl, a takových budou, viz výše, tisíce, může se hbitě chopit pera a moji vetchou paměť posílit.

Tak jinak. Několik hodin jsem vzpomínal, probíral staré fotky a těch lidí je opravdu tolik... Tak nic, vám mladším ta jména již stejně nic neřeknou a pamětníci si na lidi jim blízké stejně vzpomenou...

Čs. účast na Mistrovství světa The Worlds
Podrobný rozpis je v sekci Reprezentace.

Čs. účast na Youth Forech
1995 (1st) Tata, Maďarsko: Jana Jedličková, Tereza ?, Petr ?, Ondřej ?
1996 (2nd) Čelákovice, ČR: ? (určitě Markéta, Alena, René)
1997 (3rd) Jurmala, Lotyšsko: (Laura!), Richard Sitta, Blanka Munclingerová, Andrea Hylmarová, Petr Jahoda, René Brinda (kouč)
1998 (4th) Borovec, Bulharsko: Lenka Gogelová, Dita Hliněná, Bára Havelková, Blanka Čechová. Školitel: René Brinda
1999 (5th) Veli Lošinj, Chorvatsko: Blanka Munclingerová, Ota Sedláček, Kateřina Švajcrová, Kateřina Klímová, hoch z Písku (?). Školitel: René Brinda
2000 (6th) Ustroň, Polsko: Trenér: Blanka Munclingerová, Jiří Novák. Školitel: René Brinda. Zdeněk Juda, Věra Giňová, Milan ?, Míša, Tamara, Irena Kotíková
2001 (7th) St. Petersburg: David Skála,???
2002 (8th) Podbanske, Slovensko: Alena Kyseláková, Dominik Moškvan, Jan Tulis, Irena Kotíková, Tom Mertin, Tim Farmer, Helena Bartošková
2003 (9th) Ljubljana, Slovinsko: Kubo Mačák, Katechka Hanzelková, Dana Šilhavá, Richard Gracla, Veronika Losová,
2004 (10th) Tallin: Jan Libíček, Richard Gracla, Matěj Pilát, Dominik Moškvan, Iva Horčicová (debatéři), Katechka Hanzelková (coach)
2005 (11th) Makedonie: Sonya Milanova, Jan Libíček, Matěj Pilát, Dominik Moškvan, Michal Pečeňa, Kristýna Blažková (debatéři), Richard Gracla a Alena Kyseláková (koučové)