Blog z Mistrovství světa v debatování 2011

AKTUALIZOVÁNO 23. 8. Blog z Mistrovství světa v debatování 2011 píše český národní tým. Aktualizace budou přicházet každodenně.

Fotogalerie ZDE!

Úterý 23. srpna 2011 - Václav Soukup
Jak už jsem říkal: debaty se člověk nenají, ale svět se netočí jenom kolem toho, co na Mistrovství světa říkáme, a tak jsme si dnes užívali zaslouženého odpočinku po dnech (týdnech a měsících) tvrdé práci na přípravě. Po minimalistické oslavě úspěchu/neúspěchu, kterou jsme si včera prožili a dnes ráno protrpěli já a Matěj, bylo vstávání a vnímání osmifinálových debat trochu náročnější, ale odpolední program nám to plně vynahradil.

Jedna skupina se vydala do St. Andrews – působiště nejlepší skotské univerzity, odkud se vrátila s hromadou prospektů a další motivací do studia. Druhá skupina si naopak užila odpoledne na hradě Dunnotar, kde jsme se dozvěděli něco o historii Skotska. Ačkoliv zřícenina, hrad skýtá dostatek romantiky, aby se dva dospělí lidé rozhodli, že se sem jednoho dne přestěhují a stráví zbytek života běháním po horách s velkým obouručním mečem zavěšeným na zádech.

Ani večer nevyšel na prázdno, protože organizátoři připravili nejen kurz tradičních skotských tanců, ale i ochutnávání whisky, kterého se s nadšením zúčastnila pánská část české delegace. I když testovaných vzorků bylo nakonec pouze pět, povznesly nás do velmi příjemné nálady, která umožnila trávení posledního týmového večera pospolu a (přes všechny dílčí bolesti) velmi radostně. Rozloučili jsme se s Lenkou, která zítra odjíždí do Tilburgu, a popřáli jí hodně štěstí do studia v Nizozemsku. Tímto bych jí chtěl poděkovat za všechnu práci a trpělivost, kterou měla s celým naším týmem. Stejně tak chci poděkovat těm, kdo tento blog sledují, přestože už nesdělujeme žádné zásadní nové informace. Děkujeme za podporu!

Pondělí 22. srpna 2011 - Irena Kotíková
Abych navázala na předchozí příspěvek, nedělní příprava na 7. kolo proti Skotsku se protáhla dlouho do noci. Tuto tezi jsme během přípravy spíš zanedbávali a težce jsme na to doplatili. Skotům jsme naservírovali netradiční (ale podle rozhodčích férové) pojetí teze, které se nám bohužel neporařilo udržet. Prohrou 3:0 jsme definitivně přišli o šanci na postup, protože jsme věděli, že bude potřeba minimálně 5 výher (zpětně se ale ukázalo, že ani přesvěčivá výhra navíc by nám nestačila). Poslední debata proti Německu, byla tedy spíše oddechová. Byli jsme opozice na tezi: "Fotbalové týmy by měly být trestány za špatné chování svých fanoušků". Mýma očima to byla jasná debata v náš prospěch, ale stejně jako u debaty proti Barbadosu a Estonsku, jeden rozhodčí s ostatními nesouhlasil (vyhráli jsme "jenom" 2:1).

Náš výsledek je tedy 4 výhry, 11 rozhodčích a 24. místo (z 48). Tím jsme, co se týče výher a ballotů, vyrovnali výsledek týmu z roku 2005. Ti byli tehdy podststně blíže postupu, když skončili celkově na 18. místě, ale se zvyšujícím počtem týmů se nároky zvyšují - letos bylo třeba pro jistotu postupu získat 5 výher a 16 ballotů, které víme, že jsme s trochu více štěstím urvat mohli. Pocity jsou smíšené - myslím, že jsme reprezentovali dobře, ale nebudeme skrývat, že jsme mysleli na víc. Já bych touto cestou chtěla poděkovat všem členům týmu: Vaškovi, Lence, Janě, Shippymu a Anakinovi za jejich odhodlání a práci, kterou do přípravy a účasti na turnaji vložili. Stejně tak bych chtěla vyzdvinout pomoc Matěje, který mi pomáhal vždy když jsem to potřebovala a stal se nedílnou součástí našeho týmu.

Tím, ale naše zpravodajství z turnaje nekončí. Dnes náš čekají osmifinálové debaty na tezi: "Měli bychom přestat využívat jadernou energii", výlety na zajímavá místa v okolí, ochutnávka whisky a skotské tance!

Neděle 21. srpna 2011 - Jana Lohrová
Všechno jde, když se chce. A po dvou celkem nevydařených debatních dnech si asi umíte předtavit, že už se nám vážně chtělo vyhrát. Dnešek byl tedy dnem úspěšným – a tak vám povíme, jak se to stalo.

Po cvičné debatě proti slovenským bratrům se opět zjistilo, že na tezi o prodeji lidských orgánů je ještě… prostor po zlepšení. Po přípravě do jedné hodiny ranní a nervy drásající debatě proti Estoncům (kteří se tvářili velice „nabušeně“) jsme ale oslavili vítězství 2:1. Ale na co si to hrajeme – za všechno může Vašek.

Aby bylo jasno, Vašek ani nemusí zrovna debatovat, aby debatu vyhrál. Vaška totiž dnes ráno políbila múza či osvítil pán na obláčku, nicméně ať se to stalo jakkoliv, Vaška napadla spásná myšlenka, totiž: „Co kdybychom takhle zkusili vyhrát?“ Všichni jsme se chytli za nos, že nás to nenapadlo dřív!

Značně rozjásaní jsme se (po hektickém obědě) vydali vstříc nepřipravené debatě proti Číně. A tu múza promluvila skrze Vaška podruhé: „Hele, a co takhle vyhrávat bez ztráty ballotu?“ Umíte si představit, jaký měla dopad tato revoluční myšlenka – Čína z debaty vyšla poražena rozdílem 3:0. Debata to byla přinejmenším zajímavá, na tezi „This House would stop sending humans to space“ („Měli bychom přestat posílat lidi do vesmíru“). Nad tezí a afirmativní stranou jsme se téměř automaticky zaradovali (tedy, zaradovaly – pánská část našeho týmu asi nikdy nesnila o bytí kosmonauty. Nebo vlastně snila, zamyslíme-li se nad tím, co afirmativní strana obhajuje.) Co dodat – argumentace čínských slečen o tom, že člověk toho udělá víc než robot a že „automatický modul vám přece neumí dělat fotky a posoudit, jestli by na vzdálené planetě mohlo přežít lidstvo!“ prostě neobstála. Byli jsme též pochváleni za znalost (náhodných) faktů o vesmíru, ale zároveň pokáráni za to, že jsme na slabší soupeře nebyli dost milí.

Takže suma sumárum – máme tři výhry a devět hlasů rozhodčích, a tak když zítra vyhrajeme proti Skotsku a Německu (!), můžeme se dočkat postupu do vyřazovacích kol (!!!) Držte nám palce a my zatím děláme „ženský“ („This House believes that women can only achieve equality in secular societies“ – „Ženy mohou dosáhnout rovnoprávnosti pouze v sekulární společnosti“).

Sobota 20. srpna 2011 - Václav Soukup
Protože nejen debatou živ jest člověk a protože židé nemohou v sobotu pracovat (to jest ani řečnit), je sobota na Mistrovství světa volným dnem, který se využívá zejména pro výlety. Dnes jsme tedy byli prozkoumat krásy skotské metropole – Edinburghu. V ulicích normálně pětisettisícového města se dnes (stejně jako skoro celý srpen) pohyboval milion lidí, protože se zde koná tradiční přehlídka umění Fringe, která se pyšní titulem největšího festivalu na světě, i proto to bylo dneska fakt „hustý“.

Už ráno předznamenalo den plný netradičních zážitků, ve škole, která nás hostila, nás přivítala svým vystoupením skupina šesti tradičně oděných dudáků a jednoho bubeníka. Každá národní delegace se zde setkala se dvěma studenty, kteří se na celý den stali jejími průvodci. Nás se ujaly dvě velmi příjemné místní studentky a ukázaly nám nejdůležitější pamětihodnosti města. Přeplněnými ulicemi jsme se prodrali až k proslulému hradu, který jsme si bohužel kvůli nedostatku času prohlédli pouze z venku. Po krátké procházce jsme si dali oběd formou bufetu v nepálsko-indické restauraci, zejména protože britskou kuchyni si po pár dnech už zdaleka tolik nepochvalujeme; na druhou stranu takové množství kari nám naše zažívací ústrojí také jen tak neodpustí.

Obecně lze říci, že jsme si celý den užívali jako běžní turisté, kterými jinak někteří z nás silně opovrhují a podle vlastních slov by je z Prahy hnali klackem. Zakusili jsme zmatené pobíhání po předražených obchodech, nakupování pohlednic a triček s nepříliš vtipnými nápisy nebo typických skotských šál, a kdyby se nám chtělo ještě více rozhazovat, jistě bychom si domů odvezli i kilt (což se možná ještě stane).

Vrcholnými zážitky ovšem byly prohlídka muzea a návštěva výstavy optických klamů. V prvním jmenovaném jsme sice neměli mnoho času se porozhlédnout, ale i tak nás nadchl systém organizace britských muzeí, kde se v jednotlivých místnostech za sebou nacházejí nejrůznější sbírky a střídají se v různém sledu, takže se člověk nestihne ani na chvíli nudit. Navíc je všechno doplněno interaktivními ukázkami, které si člověk může osahat, očichat i si s nimi hrát, což naše (zejména moji a Matějovu) dětské duše rozradostnilo na dlouho dopředu. Optické klamy ovšem předčily i muzejní hrátky: ať už se jednalo o holografické obrazy, místnost s pozměněnou perspektivou nebo o zrcadlové bludiště, všichni jsme zavzpomínali na šťastné roky, kdy nám bylo tak osm let. Nejlepší ze všeho byl beztak tunel napodobující vír, kde má člověk pocit, že se otočí, přestože stojí na rovné zemi (podobný můžete vidět zde. K celkové spokojenosti nás pak dovedlo pouliční vystoupení provazochodce, který na laně žongloval zároveň s nožem, hořící pochodní a jablkem.

Teď už jsme ale zase v plné práci a připravujeme se na zítřejší debatu proti týmu Estonska na tezi „This House would legalise the sale of human organs (Tato vláda by legalizovala prodej lidských orgánů)“. Jako vždy připomínám: držte palce!

Pátek 19. srpna 2011 - Lenka Habětínová
Den ve znamení kulinářského vítězství, několika hrstí smůly a jedné špatky naděje. Den nervů na pochodu (u některých už málem na útěku),hodiny smíchu při zcela nevážné večerní debatě a okusení skotské štědrosti na vlastní žaludek. Tak nějak jsme strávili druhý den debat ve skotském Dundee.

Všechno přitom vypadalo zpočátku tak nadějně. Tým Barbadosu nám v debatě “THBT universal primary education is a misallocation of resources for the developing world“ (Tato vláda věří, že všeobecné základní vzdělání je špatným využitím zdrojů rozvojového světa) přinášel (více či méně) přesně to, co jsme včera večer trénovali s týmem Slovenska, s tím (zdánlivě) nepatrným rozdílem, že útočil především na city publika a rozhodčích a ignoroval dobrou polovinu české analýzy. Bohužel pro náš tým, emoce a styl jsou také součástí hodnocení, a tak jsme se museli spokojit jen s nepřesvědčivou výhrou 2:1, naší první výhrou turnaje.

Zato na obědě jsme konečně – přesvědčivě – porazili místní (zlo)zvyk nesolit pokrmy (vřelé díky Shippymu, ať už tu slánku získal jakkoli) a konečně jsme si tedy mohli pochutnat na makarónech, rybě s hranolky, těstovinových koláčcích (!) či cheesecakeu.
Poté nás čekala nepřipravená debata proti Kanadě na tezi “THW make voting in national elections mandatory“ (Tato vláda věří, že účast v celostátních volbách by měla být povinná), kde se oba týmy těšily na odplatu ze Stuttgartu – konkrétně Kanada za čtvrtfinále a my za finále. Někteří přesto vyjádřili názor, že my vlastně žádnou odplatu nepotřebujeme, protože „jsme přece to finále fakticky vyhráli“.

Kvůli pár chybným (nebo spíše nepřesným) formulacím a jednomu strategickému rozhodnutí o struktuře caseu to byl nakonec český tým, jenž odcházel s hlavou svěšenou. Osladili nám to – a nejen tou čokoládou na rozloučenou.Věřte mi, že být vyprovázen slovy checkmate [read: Czechmate – šach mat], není vůbec příjemné (ač - objektivně - je to vtipné). Paradoxní je, že jsme přestali prohrávat proto, že bychom byli stylově slabší: Tentokrát jsme byli za ten obsahově méně průrazný tým.

V rámci večerní zábavy jsme se přesunuli na moderní Dundee College, kde jsme se stali svědky – spíše více než méně – politicky nekorektní (a velmi zábavné) debaty ve vysokoškolském formátu o tom, zda by Skotsko mělo vyhlásit nezávislost. Publikum se nakonec nadšeným rykem shodlo, že vítězství by mělo jednoznačně připadnout opozici, kdyby jenom díky faktické poznámce „Když mluvíte o [skotských] jaderných zbraních, tím myslíte haggis?“

Po velmi skomné „recepci“, která následovala, jsme se (stále hladoví – inu, Skotsko) odebrali do našeho bytečku, abychom probrali přístupy k potenciálním nepřipraveným tezím a doladili argumentační linii na debatu na orgány. Nyní můžete pustit své palce a nechat je odpočinout na neděli, zítra [tj. v sobotu] totiž jedeme na výlet do Edinburgu. O dalších osudech našeho týmu vás budeme informovat, zůstaňte s námi.

Čtvrtek 18. srpna 2011 - Jakub Langr
První debatní den debat ve Skotsku se bohužel příliš nevyvedl. Po vcelku normálním ránu a snídani (už zase jdeme pozdě…) jsme se jali zjišťovat, jak se tedy dopravíme na školy. Jízda na místa, kde se mělo debatovat, byla velice stylová, protože organizátoři zajistili tradiční britský dopravní prostředek – „double-decker“. Zde delegace neúprosně bojovala o přední sedadla a bohužel se v národním týmu nepodařilo shodnout na správném přiřazovacím paradigmatu sedadel nahoře vepředu, kde „se může řídit.“ I přestože byl Vašek velice rozčilen, že na místech „řidiče“ sedí lidé nezpůsobilí řídit, nakonec byl umlčen koučkou národního týmu, která rozhodla o „power-sharing dealu“ mezi debatéry. (Tj. jedni tam a druzí zpátky.)

Dorazili jsme po této povýšené cestě až do skotské školy, která nám poskytla debatní místnosti. Velice epesní státní škola, jež je v provozu pouze 18 měsíců, nás přivítala po skotsku a to hrou na dudy. Bohužel brzy se tento doposud nadějný den zhatil. Nejprve nás čekala debata proti řeckému národnímu týmu, který se jeví býti velice silným, i když - alespoň zdánlivě - méně připraveným oponentem. První téma dne bylo: „This house would offer dictators immunity in return for leaving power. (Tato vláda by nabídla diktátorům imunitu výměnou za to, že se vzdají své moci.)“ Po prohře proti Řecku 2:1, která ovšem byla obstojným výsledkem proti silnému protivníkovi, nás čekala nepřipravená teze „This house would allow free distribution of music on the internet. (Tato vláda by povolila volnou distribuci hudby na internetu.)“ Byť jsme byli vcelku připraveni na tuto tezi, zvolili jsme podivný přístup, který obnášel asi příliš veliké břemeno, a tudíž jsme zakončili den prohrou 3:0.

Trochu zklamaní jsme se odebrali zpátky na koleje, kde jsme se jali vše „debrýfovat“ a začít přípravu na zítřejší tezi: „This house believes that Universal Primary Education is a misallocation of resources for the developing world. (Tato vláda věří, že všeobecné základní vzdělání je špatným využitím zdrojů rozvojového světa.)“ Poté jsme měli příležitost utopit trpkost v tuku a kaloriích, a tak jsme se vydali na barbecue večeři, kterou pro nás organizátoři přichystali. Po poněkud zvláštní kombinaci „hamburger a chipsy,“ na nás ještě čekaly nanuky, které se některým členům české delegace velice zalíbily.

Nyní se národní tým opět velice tvrdě připravuje na zítřejší debatu proti Barbadosu na již zmíněné téma a také na nepřipravenou tezi proti Kanadě, proti které se připravujeme hlavně psychicky, obě strany prohlašují, že toto má být „pomsta za Stuttgart". Držte nám palce!

Středa 17. srpna 2011 - Václav Soukup
Letos se Mistrovství světa v debatování (WSDC) koná poměrně nedaleko, ve skotském Dundee, které je prý nejslunečnějším městem celé země. I proto se cesta obešla bez větších komplikací a i tradičně nedochvilní členové týmu stihli nastoupit do letadla a dopravit se ve správný čas na správné místo.

Program začal velmi příjemnou anglickou snídaní ve středu ráno, téměř všechny potěšila nabídka obsahující slaninu, míchaná vejce, klobásy a fazole, teď už jenom aby to vydrželo na celou dobu pobytu. Přeci jenom když je někdo dobře najezený, lépe se mu zvládají náročné úkoly debatéra, kterých je na takovémto turnaji více než dost. Ale nejen debatami živ jest člověk, a tak se první den nesl v duch poznávání města a jeho okolí.

Pro tentokrát měli debatéři výhodu nad rozhodčími, protože ti se museli během celého dne účastnit řádného proškolení a na výlet do města jim nezbyl čas. Ostatní účastníci však poznali snad všechny krásy, které Dundee může nabídnout. Přestože některé místní zážitky jsou spíše podivuhodné než přímo zábavné, den byl rozhodně nabitý zajímavostmi a každý si ho nějak užil. Český tým si například velmi užil místní zoologickou zahradu, která se vyznačovala především zásadním nedostatkem zvířat. V nevelkých městech – jakým je právě Dundee – člověk sice neočekává gigantickou zoo, kde uvidí zvířata jako nikde jinde, ale tolik prázdných výběhů je taky na pováženou. Hlavním sporem návštěvy se tedy stalo, jestli se zvířata pouze schovávají, anebo jestli je zoo vůbec nevlastní a pouze se vymlouvá na jejich plachost. Na druhou stranu ty kusy, které jsme viděli, jsme si mohli užít z bezprostřední blízkosti: prohlídli jsme si třeba moc pěkného oslíka (skoro jako Íjáčka z Medvídka Pů) nebo „megalomanské“ králíky, kteří byli tak velcí, že by je člověk za uši nezvedl. Prošli jsme si i centrum města, kde nás obzvláště zaujalo interaktivní muzeum zpracování juty, kde jsme se sice nenaučili mnoho nového, ale zato jsme mohli třeba po čichu poznávat suroviny typické pro 19. století nebo si obkreslovat znaky společností zabývajících se zpracováním textilií.

Večerní program už byl předznamenáním samotného turnaje, proběhla zahajovací ceremonie, na které promluvili všichni lidé, kteří měli s letošním ročníkem Mistrovství světa co do činění, a tak jsme byli oficiálně přivítání a nyní se již můžeme cítit jako plnohodnotní účastníci soutěže. Hostina, která následovala, se asi nedá srovnávat s tou v Kataru, protože tradiční skotská jídla jsou především brambory a sekaná, ale snad si to vynahradíme další opulentní snídaní.

Zbytek večera jsme strávili – jak už to tak u debatérů bývá – přípravou na první kolo debat. Hned zítra se utkáme s jedním z nejsilnějších soupeřů, týmem Řecka, na tezi, že diktátorům bychom měli nabízet imunitu za to, že se vzdají své pozice. Druhá debata bude nepřipravená proti týmu z Chile. Držte palce a sledujte výsledky buď zde nebo úplně aktuálně na facebooku.