Moje zkušenost s National Squadem

Svoje zážitky z působení v National Squad sepsal Petr Pospíšil.

Přibližně před měsícem jsem se vrátil z letošního ročníku tradičního mezinárodního debatního turnaje ve Stuttgartu, a protože to byl zřejmě jeden z mých posledních zahraničních turnajů v roli debatéra, rád bych se podělil s aktivními příznivci debatování o moji půl druhého roku dlouhou zkušenost v National Squadu, okruhu lidí, kteří se pravidelně schází a účastní debatních turnajů v cizině.

Dobře si vzpomínám na moment, kdy jsem se rozhodoval, zda poslat či neposlat přihlášku do National Squadu. Nikdy předtím jsem nedebatovatal jinak než česky, ani jsem nikdy nebyl v anglicky hovořící zemi - na základě těchto „debatérsky“ řečeno „argumentů“ jsem se nemohl ubránit obavám, že nebudu konkurenceschopný a nemá to smysl. Pak jsem si ale pozvánku pročetl znova, a představa, že se díky této aktivitě podívám do zahraničí, mě stále lákala. Uvažoval jsem v tom smyslu, že není chyba něco zkusit, i když tím riskuji zjištění, že někdo danou činnost ovládá mnohem lépe. Ale vůbec to nezkusit a říkat si: „Stejně by mně to nešlo,“ to je promarněná šance.

První jednodenní schůzky mě potěšily. Ano, bylo tam mnoho o třídu lepších debatérů, ale necítil jsem se vůbec špatně – věnovali jsme se různým cvičením, jak vylepšit výkon při debatě po obsahové i formální stránce, zkoušeli jsme jednotlivé řeči i celé debaty, po kterých vždy následovala jejich analýza. Nejvíce mi pomohlo, že tato zpětná vazba byla vždy konstruktivní kritikou – dozvěděl jsem se nejen to, co jsem udělal špatně, ale i jak to mám příště vylepšit, aby to bylo kvalitnější. Třeba mně dělala zpočátku obrovský problém organizace času a nakonec se mi i tento zprvu nepřekonatelný problém podařilo eliminovat.

Intenzita schůzek byla nastavena tak, abychom „nevypadli ze cviku“, takže průměrně tak jedenkrát do měsíce většinou o víkendu s tím, že před akcí jsme se scházeli častěji, abychom mohli vyladit formu na pravý čas. Právě vidina blížící se konfrontace se zahraničními kolegy je tím pravým hnacím motorem, který zajistí, že o motivaci nebudete mít nouzi.

Samotné turnaje jsou totiž tím pravým vrcholem: je to v mezinárodních kruzích omílané sousloví „cultural exchange“ v praxi, a to během debat samotných i mimo ně. Jdete s debatéry z Hongkongu vedenými učitelkou z Německa na slovenský pokrm, jindy pro změnu hrajete stolní hry s kolegy z Transylvánie, Saska a Zakarpatské Ukrajiny – i to patří k mezinárodním turnajům a já osobně jsem moc rád, že jsem měl příležitost jejich atmosféru ochutnat.

Osobně jsem měl tu čest aktivně se zapojit do mezinárodních klání v Olomouci, slovinském Ljutomeru, Bratislavě a teď nejnověji v již zmíněném Stuttgartu, a pominu-li onen kulturní zážitek spojený s potkáváním nových přátel z druhého konce světa (nezapomenu například na noční karetní partie s katarskými kolegy ve Slovinsku), samotné debaty vám také dají mnoho. Debatní formát World Style v sobě zahrnuje osmiminutové řeči, „points of information“, jakési námitky, které můžete vznést během řeči oponentů, jste-li hovořícím akceptováni, či závěrečné reply speeches, čtvrté řeči, jejichž délka je poloviční a které uzavírají debatu a mohou být pojaty s větším nadhledem, ba co víc, takové alternativní pojetí může být jejich předností.

Často mnoho aktivních příznivců debatování porovnává dva nám nejbližší debatní formáty, totiž právě popisovaný World Style a Karl Popper, s velmi různými závěry. Já osobně nevím, který z nich postavit výše, ovšem „bez debat“ je tvrzení, že oba mají své přednosti a naučíte-li se kromě formátu Karl Popper ještě jiný, přispěje to pouze k vaší větší přizpůsobivosti – umění učit se novým věcem také do budoucna není k zahození. Mezinárodní formát pro vás bude asi zpočátku těžším, podobně jako pro mě, ale to jsem očekával již předtím, než jsem se do National Squadu hlásil, a přesto mě to neodradilo. Naopak, byla to výzva! Položil jsem si sugestivní otázku: „Posune člověka dál něco, co je jednoduché, nebo něco, co je složitější a bude vyžadovat určitou snahu?“ Ale věřte mi, že tato snaha nezůstane bez sladké odměny. Pokud se naučíte to z vašeho pohledu složitější, to jednodušší se pro vás stane ještě jednodušším. Čili docházím tím ke zdánlivě paradoxnímu závěru, že když se naučíte debatovat ve World Style, pomůže vám to i v české debatní lize. A abych nehovořil pouze o debatování, pomůže vám to samozřejmě ze všeho nejvíce i v běžném životě, až budete někdy potřebovat kvalitně prezentovat a odůvodnit své tvrzení před cizincem. Musíme si přiznat, že jsme co do počtu obyvatel menší národ, a přestože je čeština velmi květnatý a krásný jazyk, kterému svými možnostmi může málokterý konkurovat, komunikativní znalost světového jazyka je u nás předpokladem. Debatování v angličtině vám k tomu pomůže velmi výrazně – kde jinde trénovat konverzaci, než na studentském debatním turnaji!

Závěrem zkrátka je, že jestli máte co říct k tématu, zajímáte se o debatování jako takové a baví vás to, strach z debatování v cizí řeči není na místě – základ ze školy či odjinud má každý, a na tomto základě se dá postavit víc, než si mnozí myslí. A ať už to dotáhnete na mistrovství světa nebo se zúčastníte třeba jen jednoho jediného turnaje, dá vám to do budoucna nedocenitelné zkušenosti a nezapomenutelné zážitky…
Petr Pospíšil

Já bych ráda doplnila, že za ten rok a půl Petr National Squad nesmírně obohatil svou neúnavnou snahou se zlepšovat, pracovitostí, pozitivním přístupem a přátelskou povahou, kterou měli naštěstí možnost poznat a ocenit i naši kolegové v zahraničí. Petrovi bych chtěla touto cestou poděkovat za jeho odvahu a vytvalost, se kterou ke všem úkolům přistupoval – byla to radost ho trénovat. Tajně doufám, že se v české debatní lize skrývá víc nebroušených diamantů jako je on. Pokud se nebojíte nových výzev, stačí se přihlásit e-mailem na zahranici/zavináč/debatovani.cz. Budeme se tešit na nové zájemce!
Iren(k)a Kotíková